look4style

5 + 1 důvod, proč je česká kabelka lepší, než kterákoliv jiná na světě

Včera vyšel na idnesu článek o tom, jak Syrské děti v Turecku údajně šijí pro Zaru, Mango a M&S. Článek nic moc (jak už to na jmenovaném serveru bývá zvykem), nicméně diskuze k tématu (především na Faceboku) mě malinko zvedla ze židle. Tak jsem si zase sedla a napsala následující článek.

Když opomenu reakce lidí, kteří v článku viděli imigrační propagandu, tak naprosté většině těch, co se měli potřebu k tématu vyjádřit, to je všechno tak nějak jedno. Je jim jedno, kde nakupují. Je jim jedno, kde jsou věci, které nakupují, vyrobeny. Dokonce je jim jedno i to, kdo je vyrábí a v jakých podmínkách. Ti, kteří cítí, že to není úplně cajk, hledají odpovědi. Ale jenom tak, aby se černé svědomí nažralo, a brože a nášivky s ukradenými motivy ze Zary zůstaly celé.

Taky jsem dala dohromady pár odpovědí. Kdyby náhodou někdo pochyboval o tom, jestli má nakupování českých výrobků smysl (však je stejně vlastní zahraniční investoři, tak co). Tak má! Proč je tedy česká kabelka lepší, než kterákoliv jiná na světě?

1) Co je doma, to se počítá

Nákupem českých výrobků podpoříte českou ekonomiku. O tom není pochyb. Jenže zdaleka ne všechny české firmy ryze české jsou. Některé se tváří jako české, mají českého majitele, sídlo někde ve Lhotě a při tom nechávají vyrábět zboží třeba v Bangladéši. Pak jsou tu takové, které české spíš byly. Třeba Škodovka, která zaměstnává české lidi, ale zisky putují do peněženek zahraničních majitelů. No a pak jsou tu ty echt české, které nepřeváží materiál zbytečně přes půl světa, dávají práci třeba vaší sousedce a odvádí daně, našeho státního rozpočtu a peníze utrácí kde? Zase v Čechách.

 Až se příště budete rozhodovat, jestli nechat půl výplaty v obuvi na rohu, nebo objednat top kozačky z Aliexpressu (na které padne výplaty sice jenom čtvrtka, ale zato jsou z Číny) zvažte i kritérium: „Co je doma, to se počítá.“

2) Český podnikatel – ohrožený druh

Podnikatelé to u nás nemají jednoduché. Zvlášť ti menší, kteří podnikají srdíčkem a zisk je pro ně pouze vedlejší produkt. Bonus. Stát chce mít kontrolu nad každým živnostenským prdem, a to v praxi znamená buď přijmout byrokracii jako součást podnikání, nebo to zabalit.

Od té doby, co financím vládne Párkový Baron Andrej, stal se drobný podnikatel druhem na pokraji vymření. Jestli vám nepřijde, stejně jako našim zákonodárcům, že by ta EET byla až tak likvidační, přečtěte si třeba tenhle blogový příspěvek, který líčí příběh jedné drobné podnikatelky, která po zavedení EET patrně nepřežije.

Co to znamená pro vás, zákazníky těchto podnikatelů? Že ty hezké náušnice, které vyrábí paní Jarka z Horní-Dolní už se jí nevyplatí vyrábět, a že ty super kabelky, které vás minule tak okouzlily, budete na příštím trhu s nezávislou módou hledat marně.

3) Jablko ze Španělska – je z větší dálky, zato hůře chutná

Ne, fakt si nemyslím, že by Španělská jablka byla méně chutná. Ale to, že zrají místo na stromech v nákladním prostoru kamionu, a to, že až do vaší spíže urazí místo třeba 20 kilometrů stokrát větší vzdálenost, jim na chuti nepřidá.

V běžných obchodech nakoupíte takových věcí spoustu. Důvodem je cena výroby. Ta po sečtení s náklady na dopravu přes půl světa v mnohých případech nemá šanci přesáhnout pořizovací cenu produktů nebo materiálů vyrobených u nás. Bohužel. Přestože výsledná cena pro prodejce je nižší (a zisk vyšší), tak ekologická stopa takového výrobku je nevyčíslitelná. Doslova.

Jak by se asi při nákupu rozhodovala naše planeta? Věřím, že cena by nebyla stěžejním kritériem, stejně jako často není ani pro vás. Jen prostě ekologickou stopu jednotlivec pouhým okem nezpozoruje. Země by nakupovala lokální výrobky. Dejme jim občas taky přednost. Uděláme jí tím radost.

4) Kvalitní kabelka z Česka i Číny?

Kvalitu výrobku neurčuje země původu. Jenže! Místní výrobce, který raději než za hranice vyveze svoje produkty jenom za humna, musí být mnohem odpovědnější. Ovšem, chce-li se na trhu udržet. Českému výrobci Češi rozumí, dokáží se s ním snadno spojit, v případě problému ví na jaké úřady se obrátit a negativní recenzi na Heuréku napíšou taky česky.

Troufám si říct, že to je důvod, proč u nás například potraviny z Polska nemají dobrou pověst. Výrobci prostě to horší vyváží ven a to dobré si schovávají pro sebe. Pro českého zákazníka je tahle absence anonymity jednoznačným přínosem. Aspoň když koupíte šunt z Česka, víte, kde ho reklamovat a máte velkou šanci domoci se svých práv.

5) Máte jistotu, že při výrobě nepřišel k újmě žádný jednorožec?

V Čechách ano! Místní výroba se řídí místními zákony. Tudíž víte určitě, že ty super tepláky vám nespíchla 11letá Fatima na konci 14hodinové směny, ale paní Marie, švadlena odpočatá po polední pauze. Ehm, a k tomu jednorožcovi: mrkněte na jeden z proslulých gaučových gagů ze seriálu Simpsonovi a bude vám jasné, co mám na mysli.

6) Dobrý pocit si v krámu nekoupíš

Šestý důvod je tak trochu bonus. Nevím jak vy, ale mě vždycky zahřeje u srdíčka, když si koupím něco hezkého, co vím, že vyrobil někdo s péčí a láskou. Někdo, koho znám, s kým se můžu potkat. Jasně, ne vždycky to jde. Ta naše Česká kotlina taky není bezedná a jsou věci, které u nás neseženete. Když si ale můžu vybrat, volím českou výrobu. Pro ten dobrý pocit.

Jak poznat český výrobek? Mnohdy to není snadné. Marketingoví mágové se nám snaží vizuálem obalů a reklamou vnutit iluzi místní tradice a českého výrobku častěji, než si sami dokážeme připustit. Nezbývá, než se více zajímat o to, co kupujeme - co jíme a co si oblékáme. Jako rozcestník českých výrobků slouží například web ZČech. Mrkněte tam příště, až budete vybírat dárek pro svého milého. Nebo třeba hned. Jen tak.

Míša z Lovemusic

 

Komentáře